Hebrejština nezná české (či obecně v indoevropských jazycích obvyklé) pojetí slovesných časů. Neexistuje přítomný, minulý nebo budoucí čas. Ten se buď opisuje nebo závisí na kontextu. Zato hebrejština překypuje mnoha slovesnými formami. „Čas“ zaznamenává hebrejština dvěma rozlišovacími formami – dokonavou a nedokonavou (tzv. perfektum a imperfektum). Proto může i perfektum i imperfektum vyjadřovat ve své podstatě kterýkoli čas. Každý z těchto časů má několik možných modů (způsobů, které upřesňují a mění význam slovesa.
Základní jsou:
(prostý význam slovesa, „poslal“),
(zvratný význam, „poslal se“ resp. „byl poslán“),
(intenzivní význam, „vyhnal“),
(pasivní význam, „byl poslán“),
(kauzativní význam, „nechal poslat“),
Zatímco kořen qátal (tvar qál - perfekt) má význam zabít hiqtal má význam trochu jiný - je to činnost, kterou dotyčný způsobil. Např. hiqtaltí - způsobil jsem zabití … je třeba specifikovat předmět, aby se věta dala smysluplně přeložit. Hiqtaltá - způsobil si zabití. Taková věta znamená, že daný člověk nezabíjel, ale zabíjel někdo jiný třeba na jeho příkaz či výzvu. Význam hifílu je však specifický pro každé sloveso.
(kauzativní pasivum),
(intenzivní reflexivum, „vyhnal se“), případně další odvozené způsoby.